Holubníky - mýty a fakta
V poslední době se otevřelo téma regulace holubů v Pardubicích a s tím spojené téma městských holubníků. Občanská iniciativa, která za touto diskuzí stojí, je považuje za nejefektivnější způsob, jak populaci ptáků korigovat.
Dopředu bych chtěla říct, že se diskuzi nebráním. Žijeme v moderní společnosti, která by měla hledat humánnější zacházení s městskými holuby, proto hledám inspiraci i v zahraničí, abych zjistila, jakou formu regulace používají tam.
Ano, holubníky se využívají, ale biologové se shodují, že snižují populaci holubů pouze v případě, že se v nich rozmnožuje velká část holubů žijících ve městě. Například pro Mnichov výpočty ukázaly, že k tomu by bylo zapotřebí stovky holubníků. V opačném případě je účinek zanedbatelný, protože většina ptáků se i nadále rozmnožuje a reprodukuje venku. V roce 2021 poskytl zoolog RNDr. Radek Lučan, Ph.D, z Univerzity Karlovy rozhovor, ve kterém označil městské holubníky za “naprosto zbytečně vyhozené peníze”.
Jaká jsou tedy celková čísla?
Na sítích jsem se dočetla, že holubníky jsou jednorázová investice. To je bohužel mýtus. Kromě statisíců za stavbu stojí statisíce i roční provoz (krmivo, čištění, správa).
Tak například holubník v Plzni - jeho výstavba stála 590 tisíc a provoz od 130 do 160 tisíc. V provozu je od října 2024 a v roce 2025 vysbírali 26 vajíček.
Další případ je Brno - tam výstavba holubníku stála 140 tisíc a za více než rok provozu vybrali 45 vajec. Vzhledem k tomu, že se na území města Brna pohybuje mezi 20 - 28 tisíci holubů, kteří ročně snesou kolem 200 000 vajec, je efektivita holubníku téměř nulová. Aby byl holubník v Brně účinný, muselo by ve městě vyrůst alespoň 50 holubníků.
Další holubníky se nachází v Bílovci (holubník vyšel na téměř 200 tisíc korun, v provozu je od roku 2023 a do listopadu vysbírali 179 vajíček), Jevíčku (za rok vysbírali 89 vajec), Moravské Třebové, ve které holubník stál 250 tisíc korun a za rok vysbírali 40 vajec, přičemž provoz je vyjde na 100 tisíc ročně.
Je samozřejmě fér i přiznat, že existuje město, kde se holubníku daří a to jsou České Budějovice, kde za rok dokáží vyměnit až 1100 vajec. Nicméně měsíční náklady na provoz holubníků činí téměř 50 tisíc korun! Takže za rok je holubníky vyjdou na téměř 600 tisíc.
Z dalších 15 oslovených měst jich hned 10 vůbec neuvažuje o tom, že by si holubník pořídily.
Holubníky v zahraničí, aneb Augsburský model
Pro používání holubníků se v zahraničí vžil pojem Augsburský model = koncept monitorování a snižování holubí populace, při němž jsou využívány právě městské holubníky, ke kterému v roce 2024 vyšel velmi kritický článek.
“Biologové již léta upozorňují na to, že holubníky snižují populaci holubů pouze tehdy, pokud v nich hnízdí velká část městských holubů. Například výpočty pro Mnichov ukázaly, že pro dosažení tohoto cíle by byly zapotřebí stovky holubníků. V opačném případě je účinek zanedbatelný, protože většina ptáků se nadále rozmnožuje venku.
Podstata modelu a jeho limity podle augsburského modelu jsou holubníky pravidelně zásobovány krmivem a vejce jsou nahrazována umělými maketami, aby se reguloval přírůstek. V mnoha případech se však tato opatření realizují bez doprovodné podpory a s omezeným úspěchem. Důvodem je především to, že soukromé osoby krmí holuby ve velkém množství přímo v ulicích. Holuby, kteří mají dostatek potravy ve městě, nelze snadno „uzavřít“ do holubníku.
U divokých zvířat panuje shoda, že míra reprodukce stoupá, když je potravy dostatek. Basilej před lety zavřela své staré holubníky, protože byly málo užitečné – dokázaly se postarat jen o asi 10 % populace, přičemž náklady byly příliš vysoké.
Hlavní body kritiky:
1. Účinnost opatření: Kritici tvrdí, že opatření jsou nedostatečná pro výrazné snížení populace. Ve velkých městech je koncept nepraktický, protože by vyžadoval stovky holubníků, což je finančně i personálně neúnosné.
2. Kvalita života obyvatel: Navzdory opatřením obyvatelé nadále hlásí problémy se znečištěním a hlukem.
3. Finanční aspekty: Náklady na provoz a monitorování jsou vysoké a existují obavy, že zdroje se využívají neefektivně a alternativy by mohly být levnější.”
4. Obavy o blaho zvířat (Animal Welfare):
○ Kritici se ptají, zda je etické neustále „krást“ mláďata rodičům. Holubi po čase zjistí, že něco není v pořádku, a mohou si hledat nová hnízdiště mimo kontrolovaný holubník.
○ Pravidelný přísun potravy udržuje holuby v neustálé reprodukční aktivitě, což vede k vyčerpání rodičů a zhoršení jejich zdraví.
5. Chybějící zapojení veřejnosti: Mnoho občanů se necítí dostatečně informováno o rozhodovacích procesech.
6. Dlouhodobé strategie: Model nabízí spíše krátkodobá řešení. Kritici volají po přísnějším postupu proti nekontrolovaným chovatelům, kteří jsou často kořenem problému.
Co tedy funguje v zahraničí? Antikoncepce pro holuby!
Místo stavění neefektivních „holubích hotelů“ sází moderní evropská města na metody, které skutečně snižují populaci:
Ovostop (Antikoncepce pro holuby):
Speciální krmivo s obsahem nikarbazinu.
V Itálii (města jako Parma či Forlì) dosáhli díky této metodě snížení populace o 48 % již po 8 měsících! Používali to i v Benátkách, kde mají historicky problémy s holuby (nejdřív zakázali krmení holubů na náměstí Sv. Marka, pak použili toto), osvědčilo se to i v Janově - z jedné studie vyplynulo, že v prvních 4 letech užívání se populace zkoumaných holubů snížila o 40 %, v následujících dalších 4 letech už to bylo 65 % snížení. Jako běžné řešení tuto látku využívají i ve Španělsku nebo Švýcarsku.
Zatímco v zahraničí (Itálie, Švýcarsko) nikarbazin běžně a úspěšně používají, u nás v Česku narážíme na byrokracii. Tato látka je u nás v tuto chvíli bohužel schválena jen jako doplněk pro drůbež.
A jak je to s cenou?
Tady můžeme vycházet jenom ze zahraničí, kde se v průměru počítá s 33,6 euro na holuba za rok - což ale nezahrnuje pouze krmivo, ale například i obsluhu krmítek.
Ze studie, která trvala 8 let a prováděla se ve 24 městech v Katalánsku, vyplývá, že průměrný roční výdaj na obci byl 7 672,65 euro = 185 836,19 korun. Ovšem první rok byla částka vyšší. Logicky, protože holubů bylo víc. První rok tak průměrně vyšel na: 17 273,09 euro = 418 364,60 korun. Nicméně následně částka klesá a po třech letech v 68 % obcí klesla na polovinu.
Závěr si odpustím, to si musí z uvedených čísel udělat každý z vás. Ale přišlo mi důležité, aby na sítích zazněla i druhá strana pohledu a město nebylo vykreslováno jen negativně. Protože my ty jiné cesty hledáme.
