Takové moje zamyšlení k volební kampani a mojí motivaci kandidovat

30. 9. 2025

Volební kampaně nemám vlastně vůbec ráda. Je to období, které v posledních letech přináší víc negativity než reálných informací. Myslím si, že kampaň nemá být o útocích, urážení a přetahování se o to, kdo je lepší nebo naopak kdo dokáže druhého víc urazit. Má být o tom pokusit se lidem, kteří neměli příležitost se s kandidátem dříve seznámit, ukázat, proč si zaslouží jejich důvěru. A to se dá ukázat jedině na tom, co za mnou je, jaká odvedená práce. A co tedy můžete očekávat, pokud se rozhodnete říct, jo ta by mohla udělat, to co my bychom potřebovali.

K takovému představení práce, kterou za sebou ve veřejné službě mám, vzniklo krátké video, a když jsem si formovala, co bych chtěla představit, bylo toho najednou tolik, že do minuty by se to nevešlo. A tak vznikly tyhle řádky, které třeba zrovna čtete.

Když někdy nevíme, jak něco vyřešit, používá se i rčení: Nech to koňovi, ten má větší hlavu. To může být mnohdy vážně řešením. Věc odložit, nechat ji na někom druhém. Ale tohle já prostě neumím.

Když mám pocit, že něco můžu pomoct změnit, že můžu něco udělat proto, aby se věci pohnuly, většinou neumím přenechat řešení koňovi. Proto jsem začala pracovat v komisích města Pardubice i Pardubického kraje a postupně se propracovala až tam, kde jsem teď – do funkce náměstkyně primátora Pardubic. Díky tomu mám možnost skutečně pro nás, naše město něco reálného udělat.

O tom, aby Pardubice měly mít vlastní sochu koně se mluví už roky. Spoustu let. No a tady ji máme. Stálo to nějaké úsilí, přesvědčování, vyjednávání i trochu těch urážek bylo, ale máme ho. Krasavce ocelového. K Pardubicím přirostl, jako by tady byl od jakživa. A pro kritiky, kterým chyběla široká umělecká soutěž, mám vzkaz - zcela určitě může nějaké dílo odkazující na koně a jejich historii spjatou s Pardubicemi ještě do veřejného prostoru přibýt! Myslím, že Pardubice si to určitě zaslouží.

Někdo může mít pocit, že když za prací politika není postavený dům, silnice nebo třeba školka, pak neudělal nic. Ale zlepšovat naše okolí, udělat něco pro to, aby se nám lépe žilo, to se dá, vedle spolupráce na těch zásadních velkých projektech, i jinak.

Všichni chceme více zeleně ve městě. Je to téma, které vidíme vlastně všichni. A je frustrující, když je to jedna z věcí, proč jsem na radnici šla, když vím, že to je věc, které chci pomoct nejvíc a pak zjistím, že to nejde. Protože tady máme sítě, protože tady nemáme pozemky, protože tady to neumožní územní plán, protože protože protože ……. Ale když se hledá cesta, vždycky se nějaké řešení najde. A tak máme 100 nových stromů v úplném centru města. A přibude k nim i trvalkový záhon. Máme stovky nových stromů ve všech městských obvodech. Nový park je v Polabinách a ve Svítkově, další výsadby realizují i v Pardubičkách nebo na Dubině, na startu výsadby je široký pás izolační zeleně v Popkovicích, lipová Alej v Nemošicích. A z čeho mám radost, že jsem odstartovala vznik závazné metodiky pro výsadbu a ochranu stromů při výstavbě a investiční akcích. Materiál, na kterém začali v těchto dnech, pod vedením externích odborníků, spolupracovat zástupci odboru hlavního architekta, odboru majetku a investic, odboru životního prostředí, zástupci obvodů a také místních spolků.

Stejně tak všichni chceme čistší město, štvou nás přeplněné kontejnery a nepořádek kolem nich. Jednou z možností je i jiný přístup k separaci odpadu. Pokud dostaneme příležitost roztřídit si svůj odpad pohodlněji, většina z nás to udělá. A proto jsme rozjeli projekt door to door. Jednoduše popelnice na separovaný odpad u dveří. Začali jsme před rokem ve Svítkově, kde se projekt skvěle osvědčil. Lidé mají doma nádobu na plast, na papír, na bio a na komunální odpad. Kromě toho, že je to pro mnoho domácností výrazně pohodlnější, snížila se naplněnost kontejnerů ve veřejném prostoru a v kontejnerových stáních je výrazně čistěji. Tahle forma svozu odpadu od domů není novinkou. Postupně ji zavádějí další a další města v naší republice i kraji a já už společně s kolegy připravuji rozšíření od příštího roku do dalších částí města s rodinnou zástavbou. Pilotní program ukázal, co funguje a co je třeba doladit a podle toho bude rozšíření probíhat. Také se povedlo rozšířit bio kontejnery na sídliště a i s jejich rozšiřováním budeme pokračovat. V přípravě je výstavba vlastní třídící linky, abychom mohli s tím vytříděným odpadem i efektivně nakládat dál.

17 let se řeší městský útulek pro opuštěná a ztracená zvířata. A dneska můžu říct, ještě krok a stavíme. Je to trochu nadsázka, tek krok bude muset být dlouhý, ale jsme nejdál, kde kdy moji předchůdci byli. Hledala jsem s jednotlivými odbory pořád dokola místo až se našlo a dneska máme vydané stavební povolení. Připravíme výběrové řízení a můžeme stavět.

A je toho víc, co se mi za 3 roky povedlo udělat, prosadit, pomoci dotáhnout nakousnuté projekty nebo společně s kolegy dát život novým akcím.

Z těch významnějších věcí, které se ještě povedly:
Kolbiště – dlouhá léta tolik skloňovaná součást dostihového závodiště. Soutěžní prostor pro parkur a další podobné sporty, který už dosloužil a jeho stav nebyl ani trochu dobrý. A přitom kvalitní moderní kolbiště, které bude splňovat mezinárodní standardy, může do Pardubic a na pardubické Závodiště přivést velké množství zajímavých závodů, které zvýší atraktivitu našeho závodiště jak pro závodníky jiných koňských sportů než jen dostihů, tak i pro diváky a milovníky koní. A proto jsem nadšená z toho, že se mi podařilo najít shodu s kolegy ve vedení města, na kolbiště vyčlenit potřebné finance, společně s Dostihovým spolkem vyspecifikovat současné potřeby pro moderní sportoviště a letos po Velké pardubické začínáme stavět!

Dotáhnout projekt Červeňák – přírodní území až k zahájení prací v těchto dnech. V říjnu začnou práce pyrotechnickým průzkumem a nejdéle do 3 let bude celé území připraveno k bezpečnému a příjemnému využívání všem Pardubákům.

Dostat druhou petici proti znovuzprovoznění spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví až do Senátu a 2x tam s ní vystoupit. To pomohlo k tomu, že se vydaným povolením EIA zabývá znovu i ministerstvo, které dostalo od senátorů několik dotazů, které musí zodpovědět nebo k tomu, že máme další možnosti, jak tenhle projekt dále blokovat. A také se díky veřejnému slyšení v Senátu povedlo otevřít téma nutnosti legislativních změn, pro budoucí projekty a hlídání životního prostředí.

Pomoct nastartovat skvělou báječnou sousedskou večeři Stůl na Míru, která Pardubáky těší už 3. rok. Komunitní akce, kterou vymysleli a realizují zaměstnanci magistrátu, ale která by nevznikla, kdybych ji nevzala pod patronaci a nepovedlo by se mi ji prosadit u vedení města, které muselo dát souhlas a vyčlenit finance. Pro mě je to srdcovka stejně jako pro velkou spoustu z vás.

Vyzdobit město na Velikonoce. Obří kraslice společně s velikonočními vajíčky od dětí ze zdejších základních škol, které jsme zapojili, těší nás všechny už dva roky a koš rekordman ozdobil náměstí Republiky dokonce nejen o Velikonocích, ale i v létě a bude i na Vánoce.

Na Vánoce, kdy už po třetí budou střed města zdobit moje vytoužené lepší Adventní trhy. Ty se povedlo obnovit s novým provozovatelem a díky spolupráci s ostatními aktéry ve městě provázat střed města i s Automatickými mlýny a zámkem. Letos se výzdoba rozšíří i na třídu Míru.

Jak je vidět, věci se daří. Ale nejde to tak rychle, jak bych chtěla. To je k naštvání. Ale naštvání je motorem k výkonu. A každý jeden krok ke zlepšení je cesta, jak věci skutečně změnit. A některé kroky je nutné udělat jinde než na radnici, protože často nás brzdí nebo zcela zastaví legislativa. Předpis nebo zákon, který říká, že tohle prostě nemůžeme udělat, i když my tady ve městě, tady na té ulici vidíme, že zrovna to potřebujeme.
A proto jsem přijala výzvu od svých kolegů, ať do toho jdu. Ať kandiduji. Není to pro mě jednoduché rozhodování. Pardubice jsou mojí srdcovkou a ty jsou pro mě zásadní a důležité. Ale možnost zkusit udělat nějaký ten pomocný krok k tomu, aby se povedlo dotáhnout změny zákonů o kterých tady víme, že nám chybí, to je to, co by mohlo mít smysl.

Do celostátní politiky přináším schopnost naslouchat, hledat shodu a především vidět v každém problému příležitost k pozitivní změně. A přesto zůstat stále pozitivní a na svět hledět jako na krásné místo pro život.

Jiřina Klčová